Kdo to byl Saint Germain?
07.07.2012 10:41
Už antičtí autoři ve svých dílech poukazovali na to, že do lidské historie často viditelně zasahuje jakási "vyšší moc". Duchovně vyspělé bytosti přinášející lidem světlo poznání se v pravé chvíli objeví vždy tam, kde je nutné zvrátit blížící se katastrofické události a potom záhadně, přesně tak jako se objevili, také zmizí. Mnohé vyslance moudrosti spojuje podle legend jedna věc - prošli tajným orientálním zasvěcením u "mistrů světla" z legendární Šambhaly (Šangrily), ukryté v lůnu himálajských hor. Ti údajně celé věky bděli nad osudem lidstva a přinášeli pokrokové způsoby myšlení do každé doby. Odtud prý přicestoval a tam se také vrátil nejtajemnější člověk novodobé historie, který v 18.-20. století položil základní kameny evropského sjednocení, oživil idey svobodného zednářství a umožnil plynulý přechod od absolutistické monarchie k osvícenství. Mudrci a šlechtici opěvovaný a uznávaný alchymista, ale zároveň i nejvíc pranýřovaný - hrabě Saint Germain.
Na scéně dějin se tento muž bez rodného a úmrtního listu objevil náhle podle záznamů svědků z roku 1710. Velmi dobře si na tuto okouzlující osobnost vzpomněla o padesát let později stará hraběnka de Gergy na bále Ludvíka XV., která tvrdila, že ho poprvé viděla v Benátkách, v době, kdy tam její muž působil jako velvyslanec. Na Germainův šarm a vypravěčský talent podle jejích slov nešlo jen tak zapomenout. Tehdy na francouzském dvoře způsobila při dalším setkání velký rozruch, protože jí nešlo do hlavy, že i po padesáti letech vypadá Saint Germain úplně stejně, jako by se ho stárnutí netýkalo. Hrabě to podle písemných záznamů svědkyně rozhovoru nepopřel, naopak přiznal, že je skutečně už velmi starý a rozhovořil se o písních, o kterých si tehdy s madam povídali. Ovládal prý až osm jazyků tak dokonale, že v nich nebyl cítit ani náznak cizího přízvuku. Měl úžasné znalosti sanskrtu, čínštiny a arabštiny a tvrdil, že je získal při delších pobytech v Ásii. Kromě malování hrál také na několik hudebních nástrojů a dokonce příležitostně složil také pár skladeb. Mocné tehdejšího světa upoutal zábavnými osobitými historkami ze života Kleopatry, Caesara, Augusta, Piláta Pontského, Henricha VIII. Či Marie Tudorovny, které však nebyly zachyceny v žádných knihách. Odkud je znal?
V první polovině 18. století našli stopy známého hraběte v Anglii, kde ho za podezření ze špionáže nějakou dobu věznili. Pak se objevuje ve Vídni, kde už kolovala fáma o jeho tajuplnosti a ovládání nadpřirozených schopností. Na přelomu století se dal přemluvit k cestě do Paříže a tam po boku Ludvíka XV. Na královském dvoře chvíli zůstal. S králem vedli nekonečné rozhovory o alchymii, přírodních vědách a elixíru mládí a dlouhověkosti - o tzv. alchymistickém kameni mudrců. Král mu na jeho výzkumy poskytl zámek Chambord se 440 místnostmi, kde si zřídil alchymistickou laboratoř, ve které mu údajně při experimentech asistoval samotný král. Mnozí návštěvníci francouzského dvora se o tom zmiňovali ve svých pamětech. Tak se dozvídáme, že hrabě Saint Germain byl vynikající fyzik a chemik a uměl z kamenů vyrobit drahokamy a brilianty, které mu v každém čase a kdekoliv zaručovaly dostatek všeho potřebného. Také Casanova se ve svých pamětech zmínil o neobyčejném zážitku, když viděl, jak hrabě před jeho zraky proměnil obyčejnou minci ve zlatou.
V některých dílech kdysi tajné gnózy a kabaly je možné se dočíst, že celé mistrovství původní alchymie, které pravděpodobně ovládal také Saint Germain, bylo v poznání alchymie sexuální. Pracovalo se s ní už v chrámech starověkého předdynastického Egypta a používala se například také k léčení. Šlo v ní o transmutaci sexuální tvořivé síly, kterou zasvěcenec při orgasmu neuvolňoval, ale kombinovanými praktikami opět nasával do vnitřního tělesného okruhu a uskladňoval v jednotlivých čakrách a jemnohmotnějších tělech. To umožnilo člověku probudit svou vyšší tvořivost, využití mozku na více procent, napojit se na univerzální kosmickou databanku informací či probudit paranormální schopnosti.
Alchymistický proces popisuje tuto přeměnu alegoricky utajenými pojmy, aby mu zasvěcení nerozuměli. Zjednodušeně řečeno - transformovaná životní síla skrytá ve vaječnících a varlatech způsobila akumulací změny chemických reakcí na úrovni buněk a DNA, což změnilo celkovou strukturu atomů, čímž se zvyšovaly jejich vibrace a následně také vyzařování. Tajné učení dále vysvětlují, jak tento proces přeměny fyzického těla postupně ovlivňuje vyšší jemnohmotnější energetická těla. Časem mistr dosáhl vytvoření vyšších "zlatých těl" (éterické, astrální, mentální, kauzální) až po vlastní esenciální podstatu, která si uchovala čtyři základní zlaté atomy jednotlivých těl. Ty je možné silou myšlenky záření vytvořit kdykoliv znovu to samé tělo, ale stejně tak ho i dematerializovat. Zasvěcenec se tak stává kosmickou bytostí, která si je vědoma sebe sama a kterou více neomezuje pozemský čas ani prostor. Z dějin známe více takovýchto zasvěcenců, kteří dokázali před zraky přítomných náhle ve vzduchu rozplynout své tělo a zmizet (např. mág z 1. století Apollonios z Tyany zmizel na soudním tribunále, Ježíš z hrobky, Mojžíš na hoře či celý národ starých původních Mayů). Tak získá vysoká duchovní bytost z pohledu pozemského nesmrtelnost.
Roku 1755 se Saint Germain vydal podruhé do Indie. O této cestě se vyjádřil stručně v tom smyslu, že do té doby měl při alchymistických pokusech jen slabou představu o tajemství, kterým se zaobíral a že všechny předcházející experimenty byly bezcenné.
Po návratu z Indie se rok 1758 na francouzském dvoře zapsal jako rok objevení elixíru života. Germain tady začal dvorním dámám prozrazovat cosi ze svého poznání a ty se okolo něj houfně točily a staly se jeho věrnými žákyněmi. Madam de Pompadour se dokonce stala Germainovou důvěrnou přítelkyní. Získal si natolik důvěru krále Ludvíka XV., že ho poslal na diplomatickou misi do Den Haagu, kde se hraběti údajně za velmi záhadných okolností podařilo domluvit neočekávaný mír mezi Pruskem a Rakouskem. Nikde se však dlouho nezdržel. Další rok byl už v Rusku. Podle záznamů se osobně zúčastnil svržení cara Petra III. (1762) a pomohl na trůn Kateřině Veliké.
Z tohoto období se zachoval list od Voltaira, který ho nazval "mužem, který zná vše". Odepsal mu na list plný tajemství s velkou vděčností, protože kromě jiného se od Germaina dozvěděl hodinu své smrti a zjistil, kolik času mu zde ještě zbývá. Vážil si rovněž prozrazené informace o tom, co se stane v polovině dvacátého století. Sliboval mu věrné přátelství během doby, které mu na Zemi zbývala. Děkoval mu také za jakési "mluvící obrázky" a vyzýval ho, aby ho ještě na jeho "mechanickém létajícím stroji" navštívil. V knihovně měst Troyes se nachází spis, který vlastnoručně napsal Saint Germain. Popisuje v něm věci, které by zaujaly nejednoho současného vědce. Voltaire zřejmě dobře věděl, o co jde, když ho k sobě volal. Protože ve spise Saint Germain psal: "…pohybovali jsme se takovou nesmírnou rychlostí, která v ničem nemá opodstatnění, jen sama v sobě.
V nepatrném zlomku okamžiku byly všechny úrovně pod námi, mimo náš dohled a Země se stala neurčitým rozmazaným obláčkem. Vznesli jsme se do nekonečných výšin a letěli jsme kosmem. Nebeská tělesa se mihly před mýma očima a světy mizely pode mnou…"
Saint Germain se vrátil do Paříže, kde pokračoval ve svých alchymistických experimentech. Od roku 1769 opět cestoval z místa na místo a jeho stopy končí na určitý čas v Německu. Zde začalo jeho hluboké přátelství s hrabětem Carlem von Hessen, svobodným zednářem a rosenkruciánem, který byl jeho žákem. Existují záznamy v místním kostele, že tam roku 1784 Saint Germain v péči dvou komorných zemřel a byl dokonce i pohřben. Ještě dnes si mohou návštěvníci zámku hessenského hraběte Louisenlund u Eckernfordu prohlédnout věž, kde oba prováděli společné alchymistické pokusy.
Mnohé výsledky svých pokusů poskytl Saint Germain Fridrichu Velkému, vždyť mohli postavit Prusko do čela průmyslové revoluce. Jenže starý panovník modernímu několikarozměrovému myšlení hraběte neporozuměl. Komu se to ale dařilo skvěle, byl Mesmer, považovaný za objevitele živočišného magnetismu. U samotného Germaina se učil porozumět síle podvědomí a časem se stali blízkými přáteli. Uči se u něho také tajemný Cagliostro. Dalšímu žákovi - svobodnému zednáři Franzi Gräffenovi zase jistou dobu vysvětloval, že musí opět odejít, protože potřebuje připravit dva vynálezy, které se mají objevit v Německu a budou se používat v dalším století. Hovořil prý o jakýchsi parnících a železnicích. A skutečně popsal lokomotivy a parní stroje v době, kdy se lidem o nich ještě nezdálo. Gräffenovi podle jeho slov prozradil i to, že kdo chce dospět ke skutečnému poznání, musí studovat pyramidy, jak to dělal Germain sám. Tvrdil, že koncem století se chtěl vytratit na delší dobu a opět odcestoval do Himalájí, kde si prý plánoval oddechnout. Na rozloučenou řekl, že za osmdesát let mu lidé opět pohlédnou do tváře…
Řeči o Germainově smrti se rychle rozplynuly, protože v roce 1785 ho viděli přednášet v Paříži na kongresu rosenkruciánů, kabalistů, iluminátorů a zástupců různých tajných řádů z celé Evropy, který církev označila za koncil svobodných zednářů. Roku 1788 varoval v Paříži krále s královnou před temnou budoucností, která je a monarchii čekala. Roku 1793 viděli Saint Germaina na popravě královny Marie Antoinetty a potkali ho také den po smrti vévody z Engheinu roku 1804; poznali ho na sezení ve Vídni, kde se uzavírala Vídeňská dohoda. Prý se zjevil mezi lidmi i v předvečer zavraždění vévody z Berri roku 1820.
V čtyřicátých letech devatenáctého století ho vídali v blízkosti dalšího přítele, anglického lorda Lyttona, kterému údajně Saint Germain pomohl k probuzení paranormálních schopností. Teozofka Annie Bessantová tvrdila, že ho potkala ještě roku 1896, a v tomto případě šlo zřejmě o poslední svědectví o existenci tohoto tajuplného člověka, pokud ho můžeme považovat za věrohodné.
Saint Germain byl podle různých dochovaných písemných svědectví nejen slavný alchymista, ale také hudební virtuóz, skladatel, literát, filozof a učitel. Učenci tajných nauk ho považují za velkého renovátora starých mystických spolků a tajných řádů, které se staly zárodkem osvícenství a připravily pokojný přechod do nové průmyslové epochy. Nikdy se však nikdo o jeho původě a ani o jeho skutečné smrti nic konkrétního nedozvěděl. Možná byl hrabě Saint Germain opravdu vyšší mocí pověřený usměrňovat události v Evropě předem určeným směrem. Hraběnka d'Adhémar do svých Pamětí na Marii Antoinettu zveřejnila slova, kterými se jí Saint Germain v předvečer revoluce snažil vysvětlit situaci, která vznikla a kterou už osobně nemohl ovlivnit: "…pokusil jsem se o vše, abych událostem dal jiný směr. Teď se však už nedá nic dělat. Ruce mám svázané silou, která je mocnější než já. Jsou doby, ve kterých bych se nikdy nevzdal, ale jsou taky takové, kdy ON nařídí ústup a porušit JEHO příkaz nelze. A takovýto moment nastal právě teď…"
Mgr. Michelle Zavarska
Diskusní téma: Kdo to byl Saint Germain?
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.