Let your spirit soar.

Radost

06.06.2012 19:37

Měl by se člověk před tím, než vstoupí do vztahu, naučit žít se svou osamělostí?

Ano. Musíte se naučit žít se svou osamělostí v takové míře, aby se transformovala do samoty. Jen tak budete schopni navázat hluboký, obohacující vztah. Jen tak budete moci milovat. Co myslím tím, když říkám, že se člověk musí naučit žít se svou osamělostí v takové míře, aby se z ní stala samota?
Osamělost je negativní stav mysli. Samota je pozitivní navzdory tomu, co tvrdí slovníky. Ve slovnících jsou samota a osamělost synonymy- v životě tomu tak není. Osamělost je stav mysli, v němž vám neustále schází někdo druhý. Samota je stav mysli, ve kterém zakoušíte ustavičnou radost sami od sebe. Osamělost je skličující. Samota je blažená. Osamělost je stále ustaraná, pořád jí něco chybí, po něčem prahne a dychtí. Samota je hluboké naplnění, jenž nevychází ven, které je nesmírně spokojené, šťastné a oslavující. V osamělosti se nacházíte mimo střed. V samotě jste ve středu a zakořeněni. Samota je nádherná. Nese v sobě určitou eleganci, půvab, atmosféru obrovské spokojenosti.
Osamělost je žebravá - všude okolo ní je jen žebrání a nic jiného. Není půvabná. Ve skutečnosti je ohavná. Osamělost je závislost, samota je ryzí nezávislost. Člověk má pocit, jako by byl celým svým světem, celou svou existencí. 
Navážete-li vztah, pokud se cítíte osamělí, budete druhého člověka zneužívat. Stane se prostředkem, pomocí kterého budete dosahovat spokojenosti. Budete ho využívat, a nikdo nemá rád, pokud ho někdo využívá, poněvadž nikdo neexistuje proto, aby se stal prostředkem pro někoho jiného. Každá lidská bytost existuje kvůli sobě. Nikdo nežije proto, aby byl používán jako věc. Všichni žijí, aby byli uctíváni jako králové. Nikdo neexistuje kvůli tomu, aby naplňoval očekávání někoho jiného - všichni existují výhradně pro to, aby byli sami sebou. Kdykoliv tedy navážete vztah, poněvadž jste osamělí, je tento vztah odsouzen k záhubě. Je odsouzen k záhubě ještě před tím, než vůbec začal. Dítě je mrtvé, ještě než se narodilo. Způsobí vám to jen více utrpení. 
Zapamatujte si, že pokud vaše jednání vychází z osamělosti, zabřednete do vztahu s někým, kdo je ve stejné kaši, protože nikdo, kdo skutečně žije svoji samotu, k vám nebude přitahován. Budete se nacházet hluboko pod takovými lidmi. Mohou s vámi soucítit, ale nemohou vás milovat. Člověka, jenž stojí na vrcholu samoty, bude přitahovat pouze člověk, který je také sám. Vždy, když budete jednat podle své osamělosti, narazíte tedy na člověka stejného typu. Narazíte na svůj odraz. Setkají se dva žebráci, dva zkroušení lidé. A pamatujte si - setkají-li se dva nešťastní lidé, jejich neštěstí se pouze nesčítá, ale přímo násobí. Vzájemně si vytvářejí daleko větší utrpení, než jaké by si vytvořili ve své osamocenosti. 
Nejdříve se tedy naučte, jak být sami. Nejprve se začněte radovat ze své společnosti, nejdříve se naučte milovat sami sebe. Staňte se tak autenticky šťastnými, že vám bude jedno, zda se s někým setkáte. Jste naplněni, přetékáte. Jestliže na vaše dveře nikdo nezaklepe, je to naprosto v pořádku - nic vám neschází. Nečekejte někoho, kdo by přišel a zaklepal na vaše dveře. Jste doma - pokud někdo přijde, dobře, je to krásné. Jestliže však nikdo nepřijde, je krásné a dobré i to. Teprve potom začněte navazovat vztahy. Pak je totiž budete navazovat jako mistři, ne jako žebráci. Budete do nich vstupovat jako císařové, ne jako chudáci. 
Člověk, který žije ve své samotě, bude vždy přitahován jiným člověkem, jenž také svou samotu žije nádherně, poněvadž stejné se navzájem přitahuje. Setkají-li se dva mistři - mistři svých bytostí, své samoty- jejich štěstí se pouze nesečte, ale znásobí. Z jejich setkání se stane velkolepá oslava. Nezneužívají jeden druhého, sdílejí. Nevyužívají se navzájem. Je to přesně naopak - stanou se jedním a radují se z existence, která je obklopuje. 
Dva osamělí lidé vždy čelí jeden druhému a bojují spolu. 
Dva lidé, jenž poznali samotu, stojí tváří v tvář něčemu, co je oba přesahuje. Pokaždé dávám tento příklad - dva obyčejní milenci, kteří jsou osamělí, budou vždy hledět jeden na druhého, zatímco dva opravdoví milenci k sobě za úplňku nebudou otočeni. Možná se budou držet za ruce, ale dívat se budou na měsíc v úplňku vysoko na nebi. Nebudou obráceni k sobě, budou nasměrováni i k něčemu jinému. Někdy budou spolu poslouchat Mozartovu, Beethovenovu nebo Wagnerovu symfonii. Jindy budou spolu sedět pod stromem a radovat se z nesmírného bytí stromu, které je obklopuje. Někdy budou sedět u vodopádu a naslouchat divoké hudbě, jenž tam ustavičně vzniká. Občas, na pobřeží oceánu, budou hledět tam, kam jenom jejich oko dohlédne. Vždy, když se setkají dva osamělí lidé, pohlížejí jeden na druhého, poněvadž hledají způsob, jak by toho druhého využili - jak by ho použili, jak by jeho prostřednictvím dosáhli štěstí. Dva lidé, jež jsou hluboce spokojeni sami o sobě, se oproti tomu toho druhého využít nepokoušejí. Místo toho se stávají spolupoutníky, putují dohromady. Cíl jejich pouti je vysoko, jejich cíl je daleko. Spojuje je společný zájem. 
Společným zájmem lidí je obyčejně sex. Sex může dva lidi spojit dočasně, bezstarostně a velmi povrchně. Skuteční milenci mají společný vyšší zájem. Není to tak, že by spolu neměli sex - je možné, že se budou milovat, ale jejich milování bude součástí vyšší harmonie. Budou například poslouchat Mozartovu nebo Beethovenovu symfonii a přiblíží se natolik, že se začnou milovat, ale jejich milování bude v souladu s vyšší harmonií Beethovenovy symfonie. Symfonie byla skutečná, láska se odehrála jako její součást. A pokud k lásce dojde samo od sebe, aniž byste ji hledali, nebo na ni mysleli, odehraje-li se prostě jako součást vyšší harmonie, má totálně odlišnou kvalitu. Přestává být lidskou a stává se božskou. 
Štěstí je to, co se děje. Nemůžete je vyrobit, nemůžete je ovládat, nemůžete je nutit. Můžete mu být maximálně otevřeni. Až přijde, tak přijde. 
Dva skuteční milenci jsou štěstí neustále otevřeni, ale nikdy o něm nepřemýšlejí, nikdy se nesnaží je nalézt. To je důvod, proč nejsou nikdy otráveni, protože štěstí nastane, až nastane. Vytvářejí pro něj podmínky - ve skutečnosti je to tak, že jste-li šťastni sami o sobě, jste již těmito podmínkami, a pokud je šťastný sám o sobě i ten druhý, i on je těmito podmínkami. A jestliže se tyto podmínky přiblíží, vzniknou ještě lepší podmínky. V těchto lepších podmínkách se mnoho děje, ale nic není děláno. 
Aby byl člověk šťastný, nemusí dělat nic. Musí se jen uvolnit a plynout. 
Otázka tedy zní: "měl by se člověk před tím, než vstoupí do vztahu, naučit žít se svou osamělostí?" Ano - rozhodně ano. Musí to tak být, poněvadž jinak budete znechuceni a ve jménu lásky budete dělat něco, co láskou vůbec není.

ZDROJ: http://www.tetakaterina.cz/

 

Diskusní téma: Radost

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
 

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode